Čeština je nesmírně složitý jazyk, který se ke smůle všech, kteří neměli možnost narodit se v jiné zemi, neustále mění. V poslední době je čeština atakována nejen výrazy přicházejícími zejména z anglicky mluvících zemí, ale především celými větnými konstrukcemi a slovním pořádkem. V této rubrice se budeme věnovat nejpalčivějším problémům, se kterými se v češtině můžeme potkat.
Mnoho dnešních pisatelů se potýká se skloňováním přivlastňovacích zájmen můj, svůj, tvůj nebo váš v ženském rodě. Jedná se zejména o používání dlouhé varianty u 4. pádu, např. „vidím svojí matku” místo správného „vidím svoji matku”.
Připomeňme si tedy správné podoby přivlastňovacích zájmen pro ženský rod:
| 1. pád | moje / má | tvoje / tvá | svoje / svá | moje matka |
| 2. pád | mojí / mé | tvojí / tvé | svojí / své | bez mojí matky |
| 3. pád | mojí / mé | tvojí / tvé | svojí / své | utíkám k tvojí matce |
| 4. pád | moji / mou | tvoji / tvou | svoji / svou | vidím svoji matku |
| 6. pád | mojí / mé | tvojí / tvé | svojí / své | povídáme si o tvojí matce |
| 7. pád | mojí / mou | tvojí / tvou | svojí / svou | rozumím si s tvojí matkou |
Poznámka:
Zajímavé je, že s nesprávným způsobem skloňování nemají většinou problémy Moravané - zaměňují totiž často koncové „-i” ve čtvrtém pádě nářečním „-u”, např. „vidím tvoju matku”. Krátká výslovnost koncové samohlásky ve čtvrtém pádě je tak pro ně přirozenější i ve spisovném jazyce.